péče a výcvik ...

Výcvik a trénink

Oba termíny jsou vlastní pro přípravu teplokrevných sportovních koní ve všech disciplinách jezdeckého sportu. U dostihových koní se s termínem "výcvik" nesetkáváme. Angličtí plnokrevníci, specializovaní na dostihy, přichází přímo do dostihového tréninku a to již ve stáří jeden a půl roku - dvouletí plnokrevníci již běhají dostihy.
Výcvik je první základní fází přípravy ostatních teplokrevných koní a trénink je jeho nadstavbou s cíleným zaměřením k vlastním vybraným určeným výkonům.
Do výcviku bývají teplokrevní koně zařazováni ve stáří 2,5 až 3 roky a délka trvání výcviku je v průměru jeden rok. Mladému koni zařazenému do výcviku se říká také "remonta" podle bývalého vojenského názvosloví, kdy, pro zajímavost, délka remontního výcviku trvala dva roky. Prvým rokem to byla remonta, druhým pak starší remonta.
Trénink je druhou vyšší fází přípravy koní a bývá více specifikován k jednotlivým jezdeckým disciplinám. V zásadě se rozděluje na přípravu před sezónou a trénink v sezóně mezi jednotlivými závody.
V měsíci únoru výcvik a trénink nabírají na intenzitě. S přibývajícími výcvikovými a tréninkovými dávkami je nutno věnovat i v ošetřování koní zvýšenou péči. Koně jsou ještě v zimní srsti a po ukončení každé hodiny jsou zpoceni. Nejvíce na krku, pod sedlem a na bedrech. Zejména si musíme hlídat bedra. Ihned po hodině, při krokování po práci, přikryjeme bedra dekou. Později masírujeme koně v boxu slaměnými víchy, vysušujeme a věnujeme zvýšenou pozornost bedrům. Poté koně přikryjeme teplou sající dekou a po dostatečném vychladnutí dáváme na noc teplou prodyšnou deku (pokud koně ve stájích dekujeme).

---

Respektování
Abychom vůbec byli schopni navázat komunikaci, měl by nás koník především respektovat. A nemyslím tím respekt na základě strachu, myslím respekt takový, jaký má každý kůň ve stádě k vedoucí klisně. Vztah, který si se svým koněm vytvoříte, musí být vždy založen na plném vzájemném respektování, tedy v žádném případě na strachu a tím méně na násilí. Než však tohoto dosáhnete, musíte koně patřičně vychovat.
Vypomoci si můžete zvýšeným hlasem - křik může mít stejný efekt jako záhlavek. Když je hříbě příliš bojácné, mluvte na něj povzbudivě, jestliže vás však ustavičně zlobí, zvyšte na něj hlas. Přímou agresivitu (kousání, kopání) doporučujeme potrestat mírným plesknutím. Raději však takový trest neprovádějte rukou, protože tytéž ruce musí později nasazovat uzdu a dotýkat se hlavy zvířete: šťouchanec loktem nebo zvýšení hlasu jsou pro potrestání dostatečné. Na koně nelze působit faktorem nadřazenosti vlastní síly. Kůň přesto musí provést to, co je od něho žádáno. Ne proto, že povel splní ze strachu, ale proto, že ho splnit chce. "Dominuj mi, protože, když to neuděláš, budu dominovat já tobě!" Pokud koni jednou ustoupíte a dovolíte aby velel, nečekejte, že příště to bude lepší. Z toho všeho vyplývá, že kůň musí mít ze svého pána respekt a zároveň se musí cítit v bezpečí.

Sblížení
V prvé řadě jde o to, ukázat koni, že mu nechcete ublížit, i když máte tu moc. Koně se zdraví vzájemným očicháním a frknutím do nozder: poznávají se tak navzájem podle svého dechu a pachu. S hříbětem se proto nejlépe sblížíte, necháte-li jej čichnout k vaší ruce, aby poznalo vaši vůni. Můžete to provést tak, že koni nejdříve na určitou vzdálenost nabídnete napřaženou ruku k očichání a pak se jej začnete jemně dotýkat. Pokud vás k tomu vyzývá, můžete mu lehce fouknout do nozder. Prvně může reagovat překvapeně nebo se zaujetím, a sami uvidíte, zda i příště bude tento způsob pozdravu vítat. Vynucuje-li si kontakt příliš drze a strká do vás, strčte do něj také. Tak to ostatně dělá i jeho vlastní matka.
Neočekávejte, že kůň hned napoprvé splní vše, co po něm požadujete. Musíte dát vždy najevo, co vás potěšilo, co udělal podle vašich představ a snažte se porozumět všemu, co kůň dává najevo svým chováním vám. Koně nejsou schopni řešit všechny problémy, ale naučí se, jak na různé situace reagovat. Chybí jim také pojetí lidské morálky. Při soustavném vedení však brzy rozpoznají, co člověk považuje za dobré či za špatné. Nikdy nesmíte připustit, aby se kůň dožadoval svých nároků kousáním nebo jiným nevhodným chováním.

Zvykání na ohlávku
Hříbě by si mělo zvykat na ohlávku co nejdříve. Přivyknutí neznamená pouze to, že zvíře ohlávku přijme, nýbrž bez problémů probíhá i její nasazování a sundávání. Pamatujte si, že zvíře, které má z ohlávky strach, nemá žádné špatné úmysly. Pomalu jej s ohlávkou seznamujte. Opatrně jej hlaďte po celé hlavě a uklidní-li se, můžete mu ohlávku zkusit nasadit. Jestliže ji přijme, nechte mu ji pouze krátce a pro začátek se s ním příliš nevzdalujte od jeho matky. Intervaly postupně prodlužujte a jakmile ji hříbě přijme, můžete je začít na ohlávce vodit. Zpravidla hříbě při přivykání na ohlávku protestuje ve chvíli, odvedete-li jej daleko od ostatních koní. Postupně se svůj stádový instinkt naučí občas potlačit a musí vás poslechnout.

Vedení
Ke koni se přibližujte vždy z levé strany. Vedete-li mladého koně, jděte mu vždy u levého boku a pravou rukou držte pevně vodítko blízko u hlavy. Držte jej podél těla a levou rukou svírejte přibližně před jeho koncem. Pokud se vám kůň bude snažit vytrhnout z pravé ruky, držíte vodítko ještě stále v ruce levé. Koně máte tedy vpravo vedle sebe, jeho plece jsou vedle vás.
Snaží-li se hříbě vzpíráním zbavit tlaku ohlávky (je pravděpodobné, že se o to bude pokoušet každé hříbě), existuje pouze jediný správný způsob, jak je vzpírání odnaučit: dejte mu najevo, že odpor nemá žádný smysl. Naučte je, že tlaku ohlávky se zbaví jedině poslušnou chůzí. Pokouší-li se hříbě zbavit tlaku, který mu ohlávka působí za ušima, nemusí to ještě nutně znamenat, že vás pouze zlobí. Jeho vzpurná reakce možná více souvisí s instinktivním strachem a proti tlaku za ušima zvíře odporem vyvíjí protitlak. Mějte pro to pochopení a zvíře netrestejte, nýbrž tlak na vodítko udržujte do té doby, než k vám zvíře přijde blíž a tím automaticky zmenší tlak za ušima. Ihned zvíře pochvalte. Pamatujte, že váš tlak na ohlávku nesmí povolit, dokud vzpouzející se zvíře stojí na zadních nohou. Jakmile však stojí opět na všech čtyřech, tlak povolte. Každopádně, pokud je hříbě na zadních, nikdy nepovolujte vodítko. Sami nejspíš odhadnete, jaké by takové náhlé uvolnění mohlo mít následky: jestliže by hříbě přepadlo nazad, mohlo by si nenávratně poškodit páteř a krk, minimálně však by k vám ztratilo důvěru.

Kousání
Hřebec potvrzuje svůj status nadřazeného samce tím, že klisnu zlehka okusuje. Nepochybně přijde chvíle, kdy se pokusí kousnout i vás a toto pokušení pro něj bude velice silné, což vás, zejména kdy na sobě nebudete mít silné vrstvy oblečení, jistě nenadchne.
Někteří lidé se domnívají, že hřebce odnaučí takové chování plesknutím přes nos. Je pochopitelné, že zvíře potrestáte kvůli modřině, kterou vám udělalo na ruce, riskujete tím však, že kůň se vás začne bát. Bude mít strach z vašich rukou a ucukne, jakmile jej budete chtít pohladit nebo mu nasadit ohlávku.
Hřebce tedy nejlépe odnaučíte kousání tím, že jej chytnete pevně za ohlávku, vlídně na něj promluvíte a přitom jej budete hladit po hlavě a hubě. Také jej podrbejte v hřívě a mezi očima a dbejte na to, aby mu to bylo příjemné. Pokusí-li se vás znovu kousnout, odstrčte mu hlavu silou, ale stále jej pevně držte za ohlávku: kůň toto odstrčení pochopí jako odehnání. Poté jeho hlavu opět přibližte k sobě a znovu jej pohlaďte. Koně tak naučíte, že kouše-li, nechcete jej mít u sebe, ale je-li hodný a nekouše, je odměněn. Jako pomoc v nouzi můžete k této výchově použít pamlsek.
Vždy je důležité vědět, proč kůň kouše. Pokud je to tím, že člověka nerespektuje a prostě ho chce doslova vyštípat z boxu, tak se nesmíte bát, neuskakujte a když se ohání, že by vás chtěl opravdu kousnout, tak musíte okamžitě zareagovat, aby věděl proč.
Jsou také hřebci, kteří koušou, když jsou nervózní. Přešlapuje z místa na místo, a když je někdo v jeho blízkosti, tak to zkusí. To se většinou vyřeší tím, že se odstraní podnět jeho nervozity. Jednejte s ním v klidu a snažte se mu dokázat, že nemá proč být nervózní. Kromě prostého hlazení a klidného zacházení byste jej měli seznámit se situacemi, které ho mohou vystrašit a dokázat mu, že mu přitom nehrozí žádné nebezpečí.
Nejprve pouhou rukou a pak i libovolnými předměty ho drbejte po celém těle, omotávejte mu vodítko kolem nohou, přehazujete mu jej přes hřbet a hlavu… dokud si kůň není jistý, že se toho všeho nemusí bát a sám od sebe klidně stojí. Dává to koni jistotu, protože může na základě toho všeho později předvídat, jaký pohyb bude následovat. Tuto činnost provádějte opakovaně, koně to uklidní a vyváží to vztah mezi dominancí a přátelstvím.
Hravost
Náhlý výbuch radosti můžete hříběti občas tolerovat, ale jinak buďte ve výchově důslední. Kůň by měl již od malička vědět, že se ve vaší přítomnosti musí chovat spořádaně. Vzpouzení může být také pouhým projevem hravosti, který ovšem nelze v žádném případě akceptovat. Hříběti dejte jasně najevo, že svou hravost tímto způsobem projevovat nesmí. Hříbě, které se vesele staví na zadní, může být hezké na pohled, ovšem u dospělého koně má podobné chování k roztomilosti daleko.
Společná hra je velmi důležitá. Koně potřebují rozptýlení a mnozí jezdci na to stále zapomínají, i když jinak se o svého chráněnce vzorně starají. Neustále mějte na paměti, že se váš kůň nudí, když u něho nejste.
Nic neposílí pouto mezi koněm a jezdcem více, než neopakovatelné okamžiky společně strávené při hře a zábavě. Vyvádějte svého velkého přítele na procházku tak často, jak je to jen trochu možné. Nechejte ho, ať si všechno kolem okouká a očichá. Minimálně jednou týdně byste ho měli nechat běhat, aby se dosyta vyřádil. Potom už jen můžete očekávat, že bude vždycky zvědavý, co jste pro něj zase vymysleli.