Pohlavní dospělost

Pohlavní dospělosti dosahují koně – hříbata přibližně ve stáří deseti až dvanácti měsíců. V tomto období začíná činnost pohlavních žláz a projevuje se pohlavní pud. Období pohlavního dospívání je provázeno i fyziologickými změnami u hříbat. Mimo jiné se přechodně snižuje intenzita růstu. Při silných projevech sexuální aktivity může, zejména u hřebečků, dojít až k viditelnému pozastavení růstu.
Dále dochází ke změnám v chování hříbat, vytváří se charakter koně, který může chovatel správným zacházením s hříbaty dotvářet.
Pohlavní dospělost neznamená v žádném případě zařazení koně do rozmnožovacího procesu - plemenitby.
Pro chovatele má informace o pohlavní dospělosti důležitost pro včasné oddělení – rozdělení hříbat podle pohlaví před dosažením pohlavní dospělosti, obyčejně před dovršením jednoho roku stáří hříbat.

Chovná dospělost

Chovná dospělost, dříve také nazývána chovatelská, je stav, kdy klisna nebo hřebec je ve stáří časově nejvhodnějším pro využití v plemenitbě. Období, kdy již není nebezpečí negativního vlivu plemenitby na organismus a je záruka produkce kvalitních hříbat.
Při předčasném zařazení do plemenitby, jak hřebce tak klisny, může dojít k poruchám vývinu a později k rychlejšímu opotřebení organismu, poruchám plodnosti či komplikacím při porodech. Předčasné využití v plemenitbě vadí více klisnám než hřebcům.
Při pozdním zařazení hřebce či klisny do plemenitby může dojít ke snížené plodnosti. U hřebců také ke špatným návykům při připouštění, které se již špatně odstraňují. Silné samčí projevy převládají nad poslušností. Při začátku přirozeného připouštění hřebců ve starším věku je vysoké nebezpečí úrazů hřebce, klisny i ošetřovatele. Mnohdy, hlavně po nezdařilém pohlavním aktu, mají hřebci tendenci napadnout klisnu nebo ošetřovatele.
Při pozdním zařazení klisen do chovu může docházet k nepravidelnostem říjí a z toho vyplývajícím problémům se zabřezáváním. Komplikace u klisen, včetně špatného zabřezávání, jsou mnohdy průvodními projevy, které doprovázejí klisnu po dlouhodobém využívání ve sportu nebo dostizích. Prokazatelně má tyto problémy většina klisen, které dosahovaly špičkových výkonů v dostizích nebo ve sportu.
Do reprodukce jsou tedy koně zařazováni zpravidla ve třech letech stáří po dosažení chovné dospělosti.

Podle Plemenářského zákona mohou chovatelé připouštět pouze plemeníky registrované ve specielní evidenci plemeníků – Státním registru plemeníků. Do tohoto registru může být zařazen plemenný hřebec vybraný svým chovatelským svazem po splnění svazem daných podmínek.

V České republice může být mladý hřebec, chladnokrevný a teplokrevný, vybrán k plemenitbě - licentován po absolvování výkonnostních zkoušek, které se provádí nejdříve ve stáří dva a půl roku u chladnokrevných a ve třech (až třech a půl) letech u teplokrevných koní. Ve vlastním chovu pak působí o rok později.
Mladý teplokrevný hřebec bývá u některých svazů výjimečně zařazován do plemenitby již jako tříletý, na jedno připouštěcí období, na základě zvláštního výběru – Koerungu. Po připouštěcí tříleté sezóně se může vrátit zpět do chovu nejdříve po absolvování výkonnostních zkoušek nebo později, po dosažení vlastní vyšší výkonnosti.
Tento způsob zařazování do chovu mladých tříletých hřebců na jedno připouštěcí období sleduje využití nadprůměrných užitkových vlastností hřebce. Dále je sledováno rychlejší doplnění chovu původově zajímavými a kvalitnímu hřebci vysoké plemenné hodnoty moderních výkonných linií či potomků výkonných jedinců, které chov postrádá či chce kumulovat.
V jednotlivých svazech existují i další jiné možnosti licentace hřebců. Například u teplokrevných svazů na základě vlastní výkonnosti. A to za výkonnost dosaženou v Kriteriích mladých koní nebo po dosažení vlastní absolutní výkonnosti.

Zápisy do plemenných knih a výkonnostní zkoušky absolvují klisny tříleté a bývají v tomto věku také zapuštěny.
Pro zařazení klisny do chovu v jednotlivých plemenných knihách nejsou výkonnostní zkoušky podmínkou. U většiny svazů absolvují klisny výkonnostní zkoušky jako nadstavbu pro zápis do vyššího oddílu plemenné knihy. Po úspěšném absolvování výkonnostních zkoušek je klisna zařazena do hlavní plemenné knihy, případně i do nejvyššího oddílu tzv. Akceleračního programu.

Podle plemenářského zákona nemusí být klisna při zařazení do chovu – před zapuštěním - zapsána do žádné plemenné knihy. Musí však být evidována v Ústřední evidenci, to znamená, že jí byl vydán Průkaz koně.
Zapuštěna však musí být pouze licentovaným hřebcem. Narozené hříbě z takto evidované klisny je evidováno v Ústřední evidenci a je mu vystaven Průkaz koně. Součástí průkazu je původ koně. Samostatný původ dokládající příslušnost k Plemenné knize vystaven není. V průkazu je uveden pouze typ koně – chladnokrevný, teplokrevný, huculský apod.

Fyzická dospělost nastává po ukončení růstu a vývinu. Souvisí s ukončením růstu kostí, osifikací a dokončením výměny mléčných zubů za trvalý chrup. K fyzické dospělosti dochází individuelně podle plemenné příslušnosti ve věku pěti až šesti let. Pro chovatele má tento termín, i přes neustálou snahu po ranosti, význam jako informace pro plné dlouhodobé zatížení koně bez negativních následků na zdraví.

Pracovní dospělost představuje nejvhodnější stáří pro pracovní využití koně. Nekoresponduje s fyzickou dospělostí. Nastává ve stejném období jako dospělost chovná.
Po dosažení pracovní dospělosti je kůň zařazován do výcviku i tréninku. Záměrně v předstihu před fyzickou dospělostí za účelem selekce na ranost a konstituční tvrdost.

Připouštěcí období

Zdravá pohlavně dospělá klisna má pravidelné říje po celý kalendářní rok. Zabřezne nejlépe na jaře. V létě nejsou říje již tak plnohodnotné.
Jednotlivé chovatelské svazy (plemenné knihy) určují začátek a konec připouštěcího období – sezóny. Připouštěcí období u všech svazů začíná zpravidla v únoru, aby se hříbata rodila po prvém lednu (klisna je březí zhruba 11 měsíců) a končí individuelně podle jednotlivých plemenných knih.

Říje klisny
Aby mohla být klisna připuštěna, musí mít říji. Zdravá klisna říjí pravidelně ve třítýdenních intervalech. Mimo říji nelze klisnu připustit.

Způsoby plemenitby
Přirozená plemenitba
Původní způsob plemenitby koní je přirozená plemenitba. Hřebec je připouštěn na klisnu a to "z ruky" nebo volně ve stádě.
Připouštění "z ruky" spočívá v přivedení hřebce ke klisně a jeho připuštění.
Volné připouštění představuje volně se pohybujícího plemeníka ve stádě, není u nás běžné. Používá se ještě v početných stádech klisen velkých hřebčínů.
Připouštění "z ruky" je historicky klasický způsob připouštění přetrvávající až do dnešní doby.

Inseminace
Inseminace je osemenění klisny spermatem hřebce
– čerstvým
– krátkodobě konzervovaným
– mraženým (dlouhodobě konzervovaným)
Inseminaci provádí vyškolený odborník. Výhodou inseminace z hlediska plemenitby je možnost výběru většího množství hřebců, inseminace vyššího počtu klisen z jednoho odběru spermatu, použití spermatu již nežijících hřebců.

Inseminace není povolena v plnokrevném chovu na celém světě. Jako důvod jsou asi i komerční cíle.

NEMOCI

Nemoci koní: Dermatofilóza

Když se řekne dermatofilóza, asi si jen málokdo bude umět představit konkrétní problém. Když se však řekne „stroupky na nohách spojené s vlhkým počasím a blátem“, mnozí už budou doma. Budeme se bavit o problému, který sice není výrazně nebezpečný, ale umí znepříjemnit život koni i člověku. V anglicky mluvících zemích známý jako „mud fever“ nebo „rain rot“, u nás zatím bez zažitého laického názvu: bolestivý bakteriální zánět kůže provázený tvorbou strupů, někdy podobný flegmóně, jindy plísni.

Co to vlastně je

I přes poněkud exotický název je to poměrně běžné onemocnění. Jedná se o zánět kůže, dermatitidu, způsobený bakteriemi: Dermatophilus congolensis (podle toho je i název), dále to mohou být stafylokoky, streptokoky či corynebakterie. Všechny tyto baktérie žijí nebo ve formě spór přečkávají v běžném prostředí, především v hlíně. Za vlhkého a chladného počasí, u nás většinou na podzim, se „proberou“, plavou ve filmu vody v blátě i na mokré kůži a čekají na příležitost. Zdravá kůže je pro ně neproniknutelná hradba, pokud však dojde k jejímu narušení, baktérie vniknou dovnitř, usídlí se zde, začnou se množit a poškozují okolní tkáň. Tělo koně na tuto infekci odpovídá zánětlivou reakcí; postižené místo se prokrví, oteče, ranný sekret prostoupí na povrch a zaschne. Pod vzniklý strup se přesouvají množící se baktérie i bílé krvinky a tvoří hnis; jakmile „zralý“ strup odpadne, do prostředí se dostanou další baktérie čekající na svoji příležitost, než je vlhko a vhodná teplota „probudí“.

K zánětlivým změnám a k tvorbě strupů dochází na místech, která bývají nejvíce vystavená vlhku, dešti, blátu. V našich zeměpisných šířkách bývají postižené především dolní části končetin: patky, spěnky, spěnkový kloub. Dermatofilóza je rozšířenější a závažnější v (sub)tropických oblastech, kde postihuje i větší plochy těla, především na místech, kam normálně prší, čili krk, hřbet a boky hrudníku.

Podívejme, co všechno můžete na postižených místech těla najít:

• pocuchaná, naježená, prožraná, mastná srst,
• prosakující nažloutlý sekret,
• viditelné a/nebo hmatné strupy,
• pod strupy malé kruhovité mokré vřídky,
• později se hromadí pod strupem hustý bílý, žlutý nebo nazelenalý hnis (obsahující baktérie),
• zanícená kůže bývá zesílená, hrubá,
• končetina často hřeje, otéká, bolí na dotyk.

Poškozená kůže je i při pohybu bolestivá a koně často kulhají. Pokud bychom toto akutní stádium neléčili, zanícená a zhrublá kůže může popraskat, infikují se hluboké struktury a krom známé flegmóny může dojít k celkovému narušení zdravotního stavu koně nebo k trvalému zesílení kůže.

Proč koně onemocní

1. Baktérie zdravou kůži nenapadnou. Aby došlo k infekci, musí být kůže nějakým způsobem oslabená. Mluvíme o predispozičních faktorech. Ty samy o sobě onemocnění nevyvolají, jen „zlepšují“ podmínky pro vznik infekce:
   • genetika: různí jedinci jsou různě náchylní na infekci;
   • pigmentace: nepigmentovaná kůže je náchylnější;
   • srst: nadměrné ochlupení (např. rousy, hustá zimní srst) brání vyschnutí kůže; proto dermatofilóza postihuje často nativní a chladnokrevná plemena koní;
   • celkové oslabení imunity (např. špatná výživa, stres, jiné onemocnění);
   • vnější podmínky: chlad, vlhko; postiženi jsou především koně žijící celodenně na pastvinách.
2. Avšak ani za těchto podmínek kůň neonemocní, pokud nedojde k porušení kožní bariéry. Mluvíme o primárních faktorech:
   • oděrky, ranky;
   • nadměrná vlhkost rozmočí kůži a smývá ochrannou vrstvu na pokožce;
   • podráždění a poškrábaní kůže bandážemi, kamašemi,
   • časté chození v písku, blátě či jiném drsném materiálu;
   • podobně ničí ochrannou vrstvu kůže nadměrné mytí a nadměrné používání dezinfekce či různých saponátů;
   • podráždění kůže jinými záněty: kontaktní alergie, fotosenzitivita, plísně, svrab apod.
3. A konečně zde máme tzv. udržující faktory. Jedná se o ony baktérie, které využívají výše uvedených podmínek, proniknou do poškozené kůže a udržují či zhoršují již vzniklé problémy.

Boj proti dermatofilóze

Principem léčby dermatofilózy je omezit vlhko a poskytnou kůži správné podmínky pro hojení. Proto:

1. Kůži je třeba během léčení chránit před vlhkem a/nebo nečistotami. Čili odstranit nadbytečné chlupy a držet koně v suchém a čistém prostředí.
2. Během vlastní léčby je v první řadě třeba odstranit všechny strupy. Tím se odstraní i nahromaděné baktérie a zároveň lék může proniknout až ke kůži. Strupy nejdříve pořádně rozmočte, například slabým dezinfekčním roztokem. Opatrně je pak odstraňte měkkým kartáčkem, gázou nebo prsty. Zpočátku to bývá pro koně bolestivé, někdy je dokonce nutná sedace. Odstraněné strupy ihned zlikvidujte, protože jsou infekční.
3. Vlastní léčba infekce. Po odstranění strupů je třeba obnaženou kůži a ranky pořádně zdezinfikovat. Tím se zahubí baktérie na povrchu. Osvědčené jsou přípravky obsahující chlorhexidin nebo jód. Antibakteriální účinky byly zjištěné např. také u aloe vera. Někdo může používat i lokální antibiotika, jejich užívání se však řídí přísnými pravidly. Po dezinfekci je třeba končetinu opláchnout a vysušit (na vzduchu, fénem) a držet ji v suchu a čistotě. Body 2. a 3. je třeba denně opakovat, dokud se nepřestanou vytvářet nové strupy a ranky se nezatáhnou novou jemnou kůžičkou.
4. I nadále je pak třeba kůži chránit a ošetřovat, než se zcela zhojí a zaroste srstí.

Po zvládnutí infekce a pokaždé, když koně dáváme ho vlhka či špíny budeme na jeho končetiny aplikovat různé protizánětlivé a antimikrobiální krémy či oleje, které zvláčňují kůži (aby nedošlo k dalším prasklinám) a zároveň působí jako bariéra – vytvoří na kůži film nepropustný pro vodu i další škodliviny z prostředí. Oblíbené jsou krémy se zinkem, octanem, měsíčkem, existují i speciální komerční přípravky; později bude stačit obyčejný dětský olejíček nebo směs minerálních olejů (parafin, lanolin). Vždy se musí aplikovat na suchou a čistou kůži! Počítejte s tím, že k úplnému zhojení dojde až za pár týdnů.

Po zvládnutí infekce je dobré provést dezinfekci stáje, např. Virkonem.

Pokud se akutní zánět hned neléčí, noha oteče a otok postupuje výš, bolí, hřeje, kůň kulhá, mohou se vytvořit abscesy, vypadává srst. V závažnějších případech zvolí veterinář celkové podávání antibiotik a protizánětlivých léků, chronicky oteklou nohu lze balit bandážemi, ale minimálně hodinu denně by měla kůže „dýchat“ na vzduchu.

Pokud se však stav i přes veškerou snahu nehojí nebo se stále opakuje, je třeba provést lokální diagnostiku (a vyloučit například plísně, parazity apod.) a/nebo celkové vyšetření, hledat příčiny oslabení imunity, onemocnění jater apod.

Pro léčbu dermatofilózy lze po poradě s odborníkem použít i homeopatika (pro zlepšení kůže např. graphites, melandrinum, petroleum, thuja, pro zlepšení celkové imunity echinacea), pro celkovou podporu organismu v boji proti infekci, pro zlepšení činnosti jater a pro zlepšení kůže lze do krmení přidávat odpovídající bylinky a čaje.

Samozřejmě nejlepší bude onemocnění předcházet, což však bývá v určitých případech nemožné. Zde je pár tipů, jak se vyhnout nepříjemným bolavým strupům:

1. Koně náchylní na dermatofilózu a podobné záněty by neměli pobývat na dešti a v blátě, popřípadě by jejich pobyt ve vlhkých podmínkách měl být minimalizovaný. Pokud je nelze z jakéhokoli důvodu držet ve stáji, mohou trávit den na ohrazeném místě se zpevněným a/nebo suchým povrchem (beton, štěrk). Střídejte pastviny a výběhy, oddělte elektřinou zablácené části výběhu.
2. Pokud koně přivedete z venku a má zablácené nohy, rozhodně je nestříkejte vodou. Koně zaveďte do suché a čisté stáje, nechejte uschnout a bláto vykartáčujte. Mokré nohy vysušte opatrně utěrkou.
3. Udržujte v boxech čistou a nedráždivou podestýlku.
4. Snažte se koně držet na část dne (v noci) ve stáji nebo na jiném suchém místě. Kůže a srst na jejich končetinách bude mít šanci vyschnout a vy budete mít možnost použít lokální léky, než je ráno opět vyvedete na pastvinu nebo do výběhu.
5. Koním ostříhejte nadměrně dlouhou srst na nohách, ale neholte je, běžné osrstění kůži naopak před vlhkem chrání!
6. Vyhněte se nadbytečnému a/nebo příliš hrubému čištění/mytí nohou, nepoužívejte plošně dezinfekci, nemyjte koně často šampóny a jinými chemikáliemi.
7. Bandážujte pouze suché a čisté končetiny, používat kamaše, bandáže atd. tak, aby nepoškodily kůži, tj. zevnitř čisté, suché (to stejné platí o dekách).
8. Suché a čisté končetiny lze natřít před vyvedením na pastvinu/do výběhu ochranným krémem na bázi oleje (s tea tree, sírou, MSM, aloe vera, medem, vitamínem E aj.).
9. Popřípadě lze do krmení přidat přípravky na podporu kůže: sojový/rybí olej, mořské řasy, antioxidanty, bylinky a esenciální oleje (levandule, heřmánek a řebříček).

Pro rychlou orientaci a první pomoc:

	Lehké případy
příznaky	- zčervenání kůže okolo patek, - mohou vypadávat chlupy
léčba a prevence	- omýt slabou dezinfekcí a důkladně vysušit, - aplikovat antibakteriální krém především u koní, kteří zase půjdou ven do bláta, - držet končetiny čisté a suché, - (mýt je pouze studenou vodou, protože teplá otevírá póry a zvyšuje riziko infekce).
	Středně těžké případy
příznaky	- podlomy, - hnisavé strupy, - naježená srst
léčba a prevence	- ideálně koně během léčby nechat ve stáji, - omýt a usušit nohy, viz výše, - odstranit změklé strupy, - místo infekce ošetřit antibakteriálním přípravkem, - aplikovat bariérový krém, pokud kůň půjde ven
	Těžké případy
příznaky	- hodně strupů, - oteklé nohy, hřejí, - kulhání, - změny celkového zdravotního stavu
léčba a prevence	- viz výše - plus celková léčba veterinářem, např. antibiotika